2. 05. 2010 Doba čtení: 2 minut

Další GO jste úspěšně zvládli.

Mně se zase podařilo v poslední době úspěšně dočíst sérii Temná věž od Stephena Kinga. I když mi přečtení celé sedmidílné série trvalo deset let, myslím, že to nakonec stálo za to.

První díl napsal King v roce 1982, poslední pak v roce 2004. Mezitím však z jeho pera (spíš psacího stroje) vzešlo i spoustu dalších výborných knih (např. Running Man, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle, Pavučina snů,…).

Podařilo se mi také knihy číst v poněkud zajímavém pořadí. Číst dále

20. 07. 2009 Doba čtení: 4 minut

netPhotoGraphics (dříve ZenPhoto20) je fork galerie Zenphoto, kterou jsem několik let spokojeně používal. Bohužel, když se pak vyskytl nějaký problém nebo jsem chtěl přidat novou funkci, na oficiálním fóru Zenphoto se mi dostalo odpovědi ve smyslu „nejde to, galerie to neumí“. Začtěte se do jejich fóra, byl to celkem běžný postup řešení problémů.

Autorovi galerie netPhotoGraphics, Stephenu Billardovi (web, bio na původní stránce Zenphoto), který dříve pracoval jako jeden z programátorů původní galerie, se výše uvedený přístup také nelíbil. Většinou preferoval názor: „Galerie to neumí, ale zkusím tu funkci přidat“.

Právě rozdílný pohled na vývoj vedl v létě 2014 ke vzniku galerie ZenPhoto20. V sprnu 2018 byl pak projekt přejmenován na netPhotoGraphics.

Velký důraz je u webové galerie také kladen na požadavky a podněty od uživatelů. Žádosti o nové funkce, hlášení chyb a další návrhy najdeš na GitHub. Příkladem funkcí a vlastností, které vzešly od samotných uživatelů, jsou:

• systém oblíbených fotografií uživatelů, jejich správa a publikovaní,
• zobrazení pouze aktivních pluginů,
• změna horizontalního menu na vertikální,
• GPS souřadnice u videí,
• možnost zobrazit na mapě trasu nahranou do galerie ve formátu GPX,
• dvoufaktorové ověřování při přihlášení,
• automatická instalace a aktualizace – od 8/2017 (tu doposud Zenphoto nemá – stav k červenci 2023),
• možnost změny barvy ovládacích prvků u prezentace,
• mít některé stránky veřejné a jiné dostupné jen přihlášeným uživatelům
• … a mnohé další.

Čeština pro netPhotoGraphics

Od února 2015 je moje čeština standardní součástí galerie, není tedy potřeba ji dodatečně instalovat.

I přesto jste si od února 2015 do září 2017 z těchto stránek stáhli tuto češtinu celkem 435x. Díky.

Pokud byste z nějakého (pro mě nepochopitelného) důvodu chtěli i po přečtení výše uvedených informací používat původní Zenphoto, můžete si k němu stáhnout češtinu (již neaktualizovanou):

ZenPhoto čeština v1.6 (23. 7. 2014)

• Instalace češtiny: obsah zipu nakopírujte do /zp-core/locale (tak, aby vznikla struktura /zp-core/locale/cs_CZ), následně pak v administraci galerie – options –> general –> Language změňte na Czech a uložte (Apply).
• V případě, že již čeština není aktuální, bude fungovat stále. Jen počet nepřeložených výrazů bude větší.
• Pro prvotní aktualizaci katalogu češtiny v roce 2010 jsem použil slovenský překlad od Tangorna (proto místy slovenština).

28. 07. 2016 Doba čtení: 7 minut

Nejdřív jsem chtěl psát o mém vztahu k sociálním sítím, ale nahromadil se mi tu celkem počet nepřečtených knih, tak o nich raději za čerstvé paměti napíšu. Tedy dneska o jedné. Dolores Claiborneovou od Stephena Kinga si nechám na příště – a to byla dost zajímavá knížka. A jako obvykle, možná trochu vyzradím něco z děje. Ale ne moc.

Původ (Martinus.cz)

Ke knížce Původ od J. T. Brannana jsem se dostal vlastně úplně náhodou, nejprve mě zaujal obal a následně i upoutávka na obálce. A protože jsem si chtěl spravit náladu po Metru 2034, začal jsem číst. Číst dále

24. 01. 2020 Doba čtení: 7 minut

Obal knihy Nikdykde se mi vůbec nelíbí. Přesto jsem se po přečtení záložky do čtení pustil. Fantasy, které není jen čistokrevné fantasy plné rytířů, čarodějů a králů. Ale i v češtině si užijete skvělá jména a přezdívky, jako třeba Dvířka, Hunter, Markýz a tak podobně.

Niel Gaiman: Nikdykde (martinus.cz)

Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné.

Číst dále

20. 03. 2019 Doba čtení: 7 minut

Už nadpisu je jasné, že jsem knížku nedočetl. První knihou, kterou jsem v nedávné době nedočel byla Beznaděj od Stephena Kinga. Po prvních pár desítkách stránek jsem to vzdal – fakt to bylo brutální a beznadějné.

1984 jsem začal číst, protože mám za sebou Orwellovu Farmu zvířat a druhou jeho nejznámější knihu téměř každý chválí. Já budu ta černá ovce a chválit bohužel nebudu.

George Orwell: 1984 (zdroj: Martinus.cz)

Číst dále

20. 06. 2016 Doba čtení: 6 minut

Po knížce Metro 2033 jsem konečně dočetl i druhý díl, příznačně nazvaný Metro 2034. Mnohokrát už jsem to chtěl vzdát. A do posledního dílu se rozhodně nepustím.

Protože budu občas trochu konkrétnější, nejspíš vyzradím i část příběhu, takže pokud jste knihu ještě nečetli, skočte hned na konec – na mé grafické zhodnocení.

Metro 2034 (Martinus.cz)

Od prvního dílu se většina věcí změnila. Tou první je autorův styl. V Metru 2033 to byl pro mě nejslabší článek. V druhém díle mi nesedl ještě víc a regulérně jsem přeskakoval i několik stránek filozofických rozjímání. Já, odrostlý na Stephenu Kingovi, jsem trpěl. Číst dále

29. 04. 2016 Doba čtení: 7 minut

„Kdo je tam? Hej, Arťome, prověř to!“
Arťom neochotně vstal ze svého místa u ohně, přehodil si automatickou pušku ze zad na hruď a vykročil do tmy. Na samém kraji osvětleného prostoru se zastavil, úmyslně hlučně odjistil a chraptivě zavolal: „Stát! Heslo!“
Před minutou slyšeli z temnoty zvláštní šustění a nesrozumitelné mumlání. Teď se ozvaly spěšné cupitavé kroky. Někdo utíkal do hlubin tunelu.

Metro 2033 (Martinus.cz)

Takhle začíná Metro 2033 ruského autora jménem Dmitry Glukhovsky. První řádky mě prostě musí chytnout, knížka se nesmí do půlky rozjíždět. A Metro 2033 mě chytlo. Číst dále

4. 03. 2007 Doba čtení: 2 minut

Jo, už jsme zpět. Zdravotně jsem ten víkend přežil. Odjížděl jsem s velkou rýmou a nějakým tím ne zrovna ideálním stavem v krku. Přijel jsem s velkou rýmou a o trošku lepším stavem v krku.

V pátek jsme podle plánu vyrazili podle plánu ve třičtvrtě na sedm vlakem. Vlaky na sebe překvapivě dobře navazovaly (škoda jen toho narvanýho spěšňáku z Hradce) a tak jsme před desátou vystoupili na zastávce Hostinné, město. Přivítal nás Panter a dovedl nás do klubovny. Ráno jsme si zašli nakoupit proviant a do oběda jsme si ještě stihli prohlídnout okolní lomy a jezírka, kde nám průvodce dělal Rony. …Jednu poznámku si dovolím. Až budeš koukat na fotky (ty zasněžený), tak si všimni, že se všichni na všech fotkách z toho vejšlapu usmívaj. Jako by nám ta procházka dopomohla k ještě lepší náladě… Po poledních špagetách a krátké siestě jsme si udělali odpočinkový, povídavý a hrací odpoledne s místníma roverama a rangers. No a potom… Další krátká siesta. V osm jsme se dali na noční hru Hostinným. Úkolem bylo najít, „postřelit“ (uspat) a dát napít léku jednomu bláznovi. Takže jsme jako tříčlenný družstva šlapali s jedním místním „slepcem“ po městě, hospodách (sbírali jsme podpisy a razítka) a sídlištích. Nakonec se nám všem podařilo úkol splnit. A pak už jen spánek. Ráno jsme zabalili a vyrazili domů. V Hradci na nás čekalo zdržení v podobě sedmdesátiminutový sekyry. Prej nějaká nehoda na trati.
Stihli jsme toho ještě mnohem víc, parkrát se pohádat, parkrát se udobřit… Njn, s Vackem si netykám. To zvládli jiní. :cheers:

Ty úsměvy na fotkách a i ostatní fotky si můžeš prohlídnout na našem RS webu v GALERII Online, konkrétně pak v ve fotkách z týdle akce. Myslím, pokud se mi bude chtít, že sepíšu nějakej ten zápis, kde tenhle víkend popíšu podrobnějc.

24. 06. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

If this is to end in fire
Then we shall all burn together
Watch the flames climb high
Into the night

…

Raise a glass of wine
For the last time

(Ed Sheeran – I see fire)

25. 05. 2007 Doba čtení: 3 minut

Nějak se mi urodilo snů. Ze včerejška na dnešek a jeden také tuším z úterý na středu. Na některé už si nevzpomenu. Jen vím, že byly celkem čtyři. Dva z nich ti zkusím vylíčit.

Sen první

Zápletka jednoduchá. Å el jsem s bývalou kolegyní (jak jsem na ní přišel, když jsem jí tak dlouho neviděl?) do školy. Stáli jsme u paneláků (u silnice na Letohrad) a mířili do školy (do horní školy). A jak jinak – na zádech jsme si nesli aktovky. Podle tvaru aktovek a připravenosti do školy, bych tipoval tak třetí třídu. Jenže fyzický věk odpovídal tomu současnému… Měli jsme ale ještě asi patnáct minut čas než zazvoní a tak jsem navrhl, že bychom se mohli cestou stavit na „baráku“. Když jsme tam došli, v chodbě stál táta se „zedníkem“ a něco tam měli na práci okolo podlahy (ačkoliv dlažba už je v současné době dávno položená). Kolegyně mě překvapila tím, že si hned začala se „zedníkem“ tykat. A tím sen končil…

Sen druhý

Rovinka. Asfaltová silnice, mírně z kopce, do blízké vesnice. Å el jsem po krajnici vpravo. Předjel mě autobus. Nebyl to ten, do kterého jsem měl nastoupit. Ten pojede až za chvíli. Došel jsem do vesnice, možná městečka. Zástavba začala najednou a byla vysoká, takže vytvořila dojem užší ulice. Ulice končila asi po dvěstě metrech křižovatkou ve tvaru T – doleva, doprava. U křižovatky vpravo byla autobusová zastávka. Všude okolo (i na druhé straně ulice) pobíhaly děti různého věku (tak 8 – 17 let) a pohlaví (no tak to je snad jasné, ne?). Asi čekaly na autobus do školy. Na lavičce tam seděl Džouk (vlevo) a Anička (vpravo). Rozhlížel jsem se po své drahé polovičce. Marně, nebyla tam, i když tam měla být… Sedl jsem si na lavičku mezi Džouka a Aničku. Trošku mi udělaly místo.

Na konci ulice stála samoobsluha. Žlutá a měla rovný vchod opatřený velkými automatickými dveřmi. Přemýšlel jsem o tom, že si zajdu koupit něco k pití, jedu přeci do práce…

A dnes vyhrála písnička Big In Japan z roku 1984 od německé skupiny Alphaville. Zahráli mi ji cestou do práce. Asi jsem nějak zatížen na ta krásná (co se hudby týče) 80. léta.